O knize: rok / Už několik hodin seděl Jegor Pavlovič Venediktov ve svém kupé a malátně se díval z okna. Za ním každou chvíli poletovaly stromy, keře, vzácní vesničané a jejich domy, po dlouhou dobu vratké. Na jednu stranu to byl městský chlapík až do morku kostí, ale jak krásný byl výhled za okno, jak byl hluboký, ale zároveň jak se zdálo, že to srdce zasáhlo, smutné a dekadentní.